chapter 2.

3. srpna 2013 v 10:03
Jsem naštvaná. Právě se mi vymazala celá tato kapitola a musím jí psát znovu. A už nebude dobrá. Tím jsem si téměř jistá.

Vítejte zpět.
...
A už vás znovu nepoznávám. Pfft. Znovu se staňte někým jiným!

Probudila jsem se. Tedy, vlastně neprobudila. Nešla jsem ani spát. Chodit-spát-brzo je pro malé holčičky. Pfft.
...
A-Ale NE-
Sakra. Znovu mě zabili. Ne doopravdy. Ve hře. Kolikrát jsem to už umřela? Hmm... Oběti být musí. A taky musím expit. Jednou v této hře budu nejlepší. Tím jsem si jistá.
Zatím to hraju jen dva dny. Jsem na levelu 32. Hmm... Málo. Ta hra je těžší, než jsem čekala. Budu se muset více snažit.
Ostatní hry mi jdou lépe, pfft... Čím to je... Nevím, prostě musím se znovu vrátit ke hraní.
Začala jsem mačkat klávesy W, A, S, D a znovu hrát.
Když jsem zrovna porážela jednoho bosse, zapípal mi mobil. Kdo mě může rušit o půlnoci? Napadá mě jedině tak Audra nebo Kuro. Nikdo jiný není dostatečně šílený.
Rychle jsem dohrála bosse (byl dost lehký, oproti samotné hře.) a dala si afk.
Vzala jsem mobil a koukla jsem se na zprávu.
"ahoj jak se mas?"
Fajn, tak to bude Kuro. Audra cpe všude smajlíky, nemůže to být ona. Dala jsem se do odepisování.
"ahoj, celkem to ujde :D jen jsem trochu unavená =.= co ty?"
A, odeslat. Znovu jsem rozehrála hru.

Fajn, znovu jste mě nechali rozepsat kousek, aniž byste mi zabili postavu.
A teď máte jméno jedné postavy, jste šťastní?
A víte co, já na vás kašlu.
Jdu tu první postavu oživit.
A teď buďte první postava!

Probudil jsem se. Kolem bylo až nápadné světlo. Málokdy se budím, když je ještě světlo. Něco bude špatně.
Ale nikde kolem nic není. Hmm. Divné.
(Poznámka autorky: Cihla je pryč a rozbité okno není. Někdy je docela výhoda, umět udělat v příběhu, co chci.)
Zvedl jsem se a-
Tak nic. Někdo zazvonil. Koho to ke mně čerti nesou... Ano. Rád používám takovéto... Nevím, jak se tomu říká.
"Už jdu!" zavolal jsem a došel jsem ke dveřím. Otevřel jsem se. Za nima stála drobná, snědá dívka s bílýma vlasama-
NE
PROSÍM NE
CO JSEM KOMU UDĚLAL
"Ahoj Ezio!" Kdyby mohla, tak by do toho přidala kupu smajlíků.
"... Ahoj...", zamumlal jsem na odpověď.
"Jak se máš?"
"Měl jsem se dobře, dokud jsi nepřišla..."
"Pfft! Fajn, tak jak chceš. Odcházím." Otočila se na podpatku. Tedy, jen obrazně. Aktuálně podpatek neměla.
A odešla.
ANO!
Dneska je úžasný den. Je to poprvé, co se mi jí povedlo zbavit, aniž by mě nezačala tahat za ocas nebo tak něco.
...
Ne, ty prase. Nemyslím tento ocas. Mám ocas... Jako... Ocas. Psí. Co by na tom mělo být divného?
Oh, ano, a mám i uši. Máš snad nějaký problém? Ne? Fajn.
Ale teď mám trochu jiný problém... Začínám se nudit...
Achjo.

Konečně jsem to dopsala. A... Fajn. Děkuji. Teď jste mi ho už nezabili.
A mimochodem, můžu vám tykat? A říkat vám... Jak to říct... Jako kdybyste byli jedna osoba? Ano? Yay. No nic. Budu pokračovat... Příště.



Kam pokračovat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama