chapter 3.

3. srpna 2013 v 12:32
Umm, ahoj.
Je to nezvyk. Najednou ti říkat v jednotném čísle a nevykat.
Fajn, ale... Jsem zpět. A jdu znovu psát. Takže... Staň se někým jiným!

Probudila jsem se a zvedla z postele. Došla jsem k oknu a koukla se ven. Pořád je tam sníh. Proč...
Sníh je moje zkáza. Chci teplo. Chci moře. Chci prázdniny. A vypadá to, že se mi to nehodlá splnit. A to už by mělo být jaro.
Promnula jsem si oči. Právě jsem spala, neponocovala jsem, a stejně si připadám nevyspale. Nevadí, snad se to v průběhu dne změní.
Došla jsem do koupelny a sepnula si mé kratší, ale hezké zlatavé vlasy do drdolu. Svlékla jsem se, oblékla si plavky, vlezla jsem do vany a začala si napouštět vodu. Když už nemůžu jít k moři, alespoň toto mi bude sloužit jako náhražka. Hodí se, mít velkou vanu. Hmm... Autore, mohla bys to moje koupání přeskočit? Je to trochu trapné. A navíc by se tu čtenář unudil k smrti (jestli se to tedy už neděje).
Vylezla jsem z vany, sundala si plavky a začala se utírat ručníkem. Po důkladném osušení jsem si navlékla jiný pár plavek. K čemu potřebuji spodní prádlo, když mám plavky?
Po důkladném zvážení jsem si přes ně oblékla i šaty. Nosila jsem je vždy, kdy jsem mohla. Měla jsem je ráda. Byly takové... No... Hezké. Byly hrozně lehoučké, až téměř průsvitné. A byly žlutobílé, žádné tmavé a ošklivé barvy.
Vešla jsem do mého pokoje a vytáhla mobil. 4 nové zprávy. Uh-huh, kdo mi píše?
...
Operátor.
Forever alone.
Ale jedna normální zpráva tu je.
Od Yume? Teehe. Je divná. Ale mám jí ráda. Tedy... Kolem mě se ani divně nechová. Ale... Kolem určitých lidí je dost strašidelná...
"Ahoj. Půjdeš ven? Nudím se."
Zase musí psát SMS takhle... Formálně. (Autorka: To není formálnost. Urážíš grammar nazi. Je to jen dodržování češtiny.)
Ale nevadí. Taky jsem se začínala nudit, tak proč nejít.
"fajn, klidne! ')) v"
Zamyslela jsem se. Kolik že to vlastně je? Došla jsem do obýváku a podívala se na digitální hodiny na stole. ... Ano, nerozpoznám čas z normálních hodin, stačí? Bylo 10:42. Dopsala jsem zprávu.
"fajn, klidne! ')) v jedenact u kaminku" (Autorka: Chtěla jsem použít typ názvů, jaký opravdu lidé, jako je tato postava používají, tak jsem vzala něco, co opravdu existuje, ale bohužel toho moc neznám. "Kamínky" je hřiště.)
Podívala jsem se na šaty. Má cenu si převlékat plavky? Asi ne. A tyto šaty taky pořád nosím, tak proč ne.
Překontrolovala jsem si drdol a nazula si boty. Dobře, můžu jít. Počkat- Kde mám klíče.
Na věšáku? Ne. Na skříni? Ne. V šuplíku? Ne. Pod postelí? Ne. Na lustru? Ano.
Počkat, jak se tam dostaly? Nebo ne, radši to nebudu řešit. Vyskočila jsem si pro klíče a vyrazila z domu.

Ah, první část dopsána. Toto bude dlouhé. Buď rád.
A mimochodem, pořád si nejsem jistá jednou věcí. Mám ti motat hlavu novýma postavama, nebo dokončit ty, o kterých jsem se už zmínila?...
Nemám tušení. Ale jdu vám trochu udělat jasno.

Probudila jsem se. Deku jsem měla odkopanou. Zamžourala jsem a rozhlédla jsem se kolem sebe. Ani nevím, proč. ... Fajn.
Vyskočila jsem (literally) z postele a... Přepadla jsem na záda. Au. Tohle radši už nebudu dělat.
Zvedla jsem se ze země a rozeběhla jsem se k notebooku. Zapnula jsem ho a netrpělivě čekala, až se načte.
Konečně. Zadala jsem heslo a po krátkém načítání se zobrazila plocha. Sama jsem si tu tapetu vytvořila. Hmm... Asi moc dobrá nebyla... Byly to jen poskládané obrázky koťátek... Z Malování...
Ale líbí se mi! To je to hlavní.
Otevřela jsem si Chrome a pustila Facebook. Ve vteřině to bylo načetlé. Pche, jak může někdo vůbec používat Internet Explorer?
Měla jsem dvě nové zprávy a jedno upozornění. Yay, někdo mě potřebuje. Nejdříve jsem otevřela upozornění.
FarmVille?
Ne. Odmítám a blokuji osobu. ... Kdeže se to vlastně blokuje? Tak na to "blokování" kašlu. Jdu si přečíst ty zprávy. První...
Taková ta zpráva typu "jestli si to čteš, o půlnoci zemřeš"? Ne. Nebudu nic odepisovat. Ráda bych si tu osobu zablokovala, ale nevím jak...
Druhá zpráva byla od Mari.
"Ahoj :) Jak se máš :)?"
Hmm... Co mám odepsat? A byla vůbec online? Uhh... Ano, byla. Fajn. Něco prostě odepíšu.
"ahoj c: jo, celkem to jde. a ty?"
Za asi minutu odepsala. Hmm. Docela rychle.
"Znuděně :( Asi to zní divně, ale chybí mi to tvoje tahání mě všude kam chceš o.O"
"ha, fakt?? :D to bylo milé! :))"
"A co děláš :)?"
"nějak nic, nudím se :D ty?"
"Taky nic :( Půjdeš ven :)?"
Hmm. Prohrábla jsem si své bílé vlasy. Nudím se, nemám co dělat, venku je hezky... Proč ne?
"fajn :D kdy?"
"Třeba hned teď :) A místo bych navrhla... Nevím :( Tak třeba před tvým barákem a někam si zajdem :)"
"ok :3"
Zvedla jsem se ze židle, upravila si zářivě modré šaty, stejné barvy, jako jsou moje oči a navlékla jsem si takový ten... No návlek na ruku. Černo-modrej. Černá s modrou vypadají hezky. Popadla klíče a vyšla ven.

Oh, tato kapitola vážně byla dlouhá. A zabrala mi dost času. Ale stálo to za to.
Umm, tak se měj. Znovu odcházím. A jdu psát další kapitolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama